GOSPEL Train

Gospel Train
www.gospeltrain.cz

Facebook ikona

Vývoj gospelu

Spirituály

Gospel je duchovní hudba amerických černochů. Slovo gospel pochází z angličtiny a znamená evangelium, neboli dobrá zpráva. Žánr se vyvinul na počátku 20. století, svým způsobem jako reakce černochů na dobrou zprávu o tom, že je Bůh miluje, chce jim odpustit hříchy a proto poslal svého Syna Ježíše, aby za jejich hříchy umřel. Vzniku gospelu však předcházelo jiné období, a sice doba, kdy američtí černoši zpívali spirituály.

Do Ameriky byli první černoši přivezeni někdy kolem roku 1609, kdy jich pár za jídlo vyměnili holandští piráti, kteří se dostali k americkým břehům. Na známé Mayflower, která připlula do Ameriky v roce 1620, černí otroci prý nebyli, ale je to dost otázka, protože angličtina tehdy nerozlišovala mezi pojmem otrok a služebník. Navíc spousta bílých lidí se do Ameriky dostala tím způsobem, že za ně někdo zaplatil cestu a oni se v Americe prodali do služby, aby dluh splatili. V takových případech se prý postavení bílého a černého služebnictva moc nelišilo. Mnozí běloši sami sebe prodali do otroctví, aby mohli zaplatit za vlastní dopravu do Nového světa. Koncept otroctví se vyvinul kolem roku 1660 a otroctví bylo dědičné, to znamená, že z dětí byli také otroci.

Za otroka se v té době platilo zhruba 27 dolarů, přičemž mzda anglických dělníků činila přibližně 70 centů za den. Na otroka platily přísnější zákony, za jistých okolností bylo možné ho zabít. Tvrdá práce na bavlníkových a také tabákových plantážích spolu s krutými tělesnými tresty dělala z života černochů peklo. Možná se ptáte, jak se slučovalo otroctví a pověstné americké křesťanství. Mezi samotnými Američany na to byly různé názory. Faktem je, že v Bibli najdeme spoustu odkazů, týkajících se otroctví. Jenže je potřeba je číst v kontextu dané doby, navíc starozákonní otroci sloužili šest let a sedmý rok byli propuštěni.

Pozdější abolicionistické hnutí (hnutí, usilující o zrušení otroctví) zdůrazňovalo, že před Bohem jsou si všichni rovni a že je důležité milovat jeden druhého a ne jeden druhého vlastnit.

Černoši postupně přijímali víru svých bílých pánů. Konali vlastní bohoslužby. Protože to ale běloši ze začátku neviděli rádi, setkávali se černoši často venku a tajně. Z křesťanské víry černochy nejvíce zaujala část, která mluvila o svobodě a vyjití z otroctví. A taky je zaujalo, že běloši v kostele zpívají. Začátkem 18. století se po celé Americe šíří zpěvník duchovních písní Dr. Wattse a černochy obzvlášť zaujme způsob provedení kostelních písní - předzpěvák - kněz cosi předzpívá a ostatní to opakují. Tato forma je černochům známá z Afriky. Stejně tak dobře rozumějí tomu, že jde o modlitbu. Pro Afričany měl zpěv takřka výhradně sakrální charakter - když si zpívali, modlili se. A jako směsice afrických tradic a bílých kostelních žalmů vznikají spirituály.

Typické rysy jsou:

Spirituály reflektovaly situaci otroků. Proto často pojednávaly o trápení na téhle zemi (sorrow songs), případně o tom, že se zpěvák těší do nebe. Nebe ovšem často znamenalo pouze svět po zrušení otroctví. (jubilee songs).Poslední skupinou spirituálů byly ty, které sloužily jako kód, případně tajný jazyk a přímo nabádaly k útěku z otroctví, případně dávaly rady, jak to udělat. Ty pocházely z období, kdy fungovala tzv. Railroad Underground, neboli podzemní železnice. To byla síť polotajných cest a úkrytů, které sloužily otrokům z jižních států při útěku do států severních, kde bylo otroctví zrušeno dříve. Například spirituál Wade In The Water radil uprchlým otrokům, aby šli vodou. Důvodem (ve spirituálu nevyřčeným) bylo, aby člověka nevystopovali psi. Podobně známý spirituál Swing Low, Sweet Charriot se vztahoval k tomu, že otroci často prchali v krytých kočárech.

Ve 20. - 40. letech 19. století se začalo mezi bílými i černými šířit takzvané Velké probuzení, neboli Great Awakening.Lidé se začali obracet k Bohu a dávali mu svoje životy. Pro toto období byla typická veliká shromáždění pod širým nebem, případně ve stanech, která byla velice živá a emocionální. Zde se mohla výrazně projevit povaha černochů, pro které je vyšší stupeň emocionality přirozený. Došlo tak k smíchání bílého a černého hudebního projevu.

Na stanová shromáždění, kde bylo špatné osvětlení a mnoho účastníků neumělo číst, se staré kostelní písně moc nehodily. Proto vznikají jednodušší písně s refrénem, které jsou ovlivněny formou spirituálu - vzniká bílý spirituál.

Podobným způsobem zafungovalo i Městské probuzení, tzv. City Revival, v poslední čtvrtině 19. století. To bylo období, kdy byl pro hudební projev poprvé použit termín gospel.Gospel Hymns byl zpěvník, jehož autorem byl pan Sankey, který cestoval po shromážděních společně s panem Moodym, což byl jeden z nejvýznamnějších kazatelů - evangelistů své doby. Podobných dvojic se tehdy objevila celá řada.

Spirituály jako takové po zrušení otroctví v roce 1865 ztrácejí na významu - již není potřeba zpívat o touze po svobodě, protože svobodu otroci nabyli. Na druhou stranu ovšem si spirituály nacházejí cestu na bělošská koncertní pódia. Značnou měrou k tomu přispěla skupina studentů z americké černošské Fisk University, kteří se vydávají v roce 1871 na turné po Spojených státech za účelem získat podporu pro svou universitu. Mají obrovský úspěch. Spirituály upravili a přizpůsobili bílému publiku a tak podnítili zájem o černošskou hudbu. První studie na téma spirituály se ale objevila už o něco dříve v Atlantic Monthly v roce 1867 a přečíst si ji můžete na nasledující adrese http://xroads.virginia.edu/~HYPER/TWH/Higg.html.

pokračování
[ O nás] [ Akce] [ Radio] [ Fotky] [ Workshop] [ Na dřeň] [ Sbory] [ Hudba] [ Vývoj] [ Texty] [ Odkazy] [ Kontakt] [ Kniha] [ Novinky] [ Ikonky] [

Informovat o novinkách