GOSPEL Train

Gospel Train
www.gospeltrain.cz

Facebook ikona

Alenky vypravování o Švédsku

Začalo to v lednu. To mi moje kamarádka z Dánska jen tak v jednom mailu napsala, že se chystá do Švédska na workshop s Richardem Smallwoodem. Jelikož Smallwood je můj nejoblíbenější gospel skladatel a když jde o něj, chovám se trochu jako praštěná fanynka, okamžitě jsem začala zjišťovat, jestli bych se nemohla přidat.
Bylo třeba jednat opravdu rychle, protože na rozdíl od našich workshopů, kde se člověk učí všechno až na místě, sem musíte přijet a všechno už umět zpaměti včetně formy, slov, melodií, přechodů, no prostě všechno.

Noty i CD s nahrávkami jednotlivých hlasů mi přišlo asi 10. ledna a od té doby jste mě jinak než se sluchátkama na uších prakticky nepotkali a zpěvníček jsem tahala taktéž všude. Pamatuju se, jak jsem s kamarádkou ještě "před notama" poslouchala nějakou Smallwoodovu nahrávku a hrála Anthem of Praise. A my jsme probíraly, co asi bude za písničky. Já s veselou myslí tvrdila - no tahle písnička určitě ne. A co myslíte? Byla tam! Nikdy neříkej nikdy. Vzhledem k tomu, že brácha se tou dobou učil na státnice, spočívala moje příprava především ve vytrvalém poslouchání a přizvukování. Pořádně jsem to zkoušela poprvé na hodině zpěvu a to teda opravdu stálo za to. Sice jsem byla pochválená :), ale upřímně řečeno, myslím, že to bylo trochu kvůli tomu, abych to nevzdala. :) Dokud jsem neměla koupenou letenku do Stockholmu, trochu jsem si hrála s myšlenkou, že to ještě můžu vzdát, ale nakonec jsem vybrala peníze a koupila přepravenku vzduchem na 2. února.

Cesta vypadala takhle…

V den D jsem se značně nervně vydala na letiště. Nervózně proto, že jsem se balila na poslední chvíli a tudíž jsem asi sedmkrát kontrolovala, jestli mám letenku, pas, peníze, ZPĚVNÍČEK, a přemýšlela, bez čeho by se člověk asi tak nejvíc obešel. Na letišti jsem pak vyřizovala ještě slevenku do hostelu a doufala, že mám opravdu všechno. Letěla jsem s nízkonákladovou verzí společnosti SAS, která si říká Snowflake a spočívá v tom, že pokud chcete v letadle jíst, musíte si jídlo koupit a tak se ukazuje, na co jsem zapomněla. Na drobná eura. Letuška mi sice tvrdí, že určitě půjde zaplatit, mojí platební kartou, ale nejde to. Sice Snažila jsem se jí vysvětlit, že to není klasická kreditka a tudíž to letadlový systém nejspíš nebude chtít vzít. Nenechala si to vymluvit a šla to zkusit. Pak mi přinesla zpátky na padesátieurovku, a podezírám ji, že obrala o eura všechny členy posádky a nejspíš i nějaké pasažéry. Jejich problém. Letíme dlouho, protože je opravdu hnusně a fouká hrozný vítr. Takže se houpeme a propadáme, vskutku hodnotný zážitek. A najednou jsme ve Stockholmu a mě čeká další akce - vyzvednutí zavazadel, koupení lístku na autobus do města a odjezd směr Stockholm Central. Letiště ve Stockholmu je obrovský, ale s díky odmítám nabídku jednoho švédského páru, že někde seženou kolečkové křeslo. :)

Ve Stockholmu na mě už čeká Berit Kullberg, moje kamarádka, a její nový přítel Frederik. Berit je dirigentka, zpěvačka a učitelka zpěvu a Frederik dělá zprávy ve švédském státním rozhlasu. Popadneme moje zavazadla a jdeme se navečeřet K McDONALDOVI. :) Je to nejblíž a my spěcháme na koncert s Richardem Smallwoodem s lidmi z předcházejícího kursu.

Veliká roztomilost je nachystaná cestou ve stockholmském metru. Ten systém je vskutku úžasný. Jako jízdenka funguje dlouhý proužek papíru, na kterém je asi 30 linek. A když pak chcete jet metrem, řeknete paní u vstupu do metra, kam to bude a ona Vám dá na jízdenku razítko. V praxi to znamená, že zabordelit jízdenku hluboko na dno batohu nebo nevědět, kde ji člověk má, se moc nevyplácí. No něco pro mě…vzpomínáte, pořád hledám pas, peníze, a vůbec všechno. :)
Koncert s Richardem Smallwoodem už začal, když jsme dorazili my, ale jelikož se nahrává, je potřeba některé písničky zazpívat dvakrát, takže jsme přišli vlastně včas.

S obrovskou úlevou zjišťuju, že Anthem of Praise je pomalejší, než na našich podkladech. Jen si zkuste v rychlém tempu říkat "praise Him with the timbrel and dance, praise Him with the sound of the trumpet, praise Him with the psaltry and harp, let everything that has breath praise the Lord." Moje nejúžasnější verze je "praise Him with the timbrel and death", což není zrovna nejvtipnější varianta.

Jsem nějaká mrtvá a tak jsem ráda, když je koncert u konce a my jedem k Berit domů.

Ve škole

Ráno jsme se s Berit vypravili do školy, kde učí. Je to křesťanská akademie Bethel a Berit se stará o zpěváky a zpěvačky. No, pražská konzervatoř by mohla závidět. : Nejroztomilejší se mi zdá způsob, jak je učí jazzovou improvizaci. Tedy do okamžiku, kdy se Berit rozhodne, že mě zapojí do výuky a nutí mě, abych si s jejími studenty povídala švédsky na bluesovou stupnici. Copak stupnice, to není takový problém, ale vyplodit větu ve švédštině, to je opravdu problém. : obzvlášť když má člověk na vymýšlení jen dva takty a já potřebuju těch taktů aspoň šest. Večer mají studenti Masterclass a to zpívají svoje písničky a vymýšlejí k nim scénu a efekty…tolik nadaných lidí na jednom místě se nevidí. Jsem z toho trochu smutná - v Čechách tolik úžasných věřících muzikantů opravdu není. No, třeba jednou….

Pátek - první den workshopu

Je to tady…. Jedu do Gävle. Teď se ukáže. V první fázi se teda ukazují především dvě věci.

  1. mám opravdu šílený orientační nesmysl
  2. obyvatelé Gävle trefí vždycky jen do míst na jedné straně řeky a reagují jen na švédštinu. Pokud na ně začnete mluvit anglicky, oznámí Vám švédsky, že nemají čas. Musíte mluvit švédsky. To v mém případě znamená, že mluvím dánsky, snažím se tomu dodat přízvuk, o kterém se domnívám, že je švédský a obohacuju to celé asi o tři gramatická pravidla, která si pamatuju ze srovnání švédštiny a dánštiny. Spolužáci švédštináři by se výborně bavili. Švédové roztají, ale stejně mě pošlou jinam, než kam se potřebuju dostat.

Poté, co putuju třetí hodinu z jednoho místa na druhé, konečně narazím na pána, co ví, kde je ulice, kterou hledám. Rychle se ubytuju a poučena tříhodinovým hledáním hostelu vyrážím hledat pro změnu kostel. Překvapení - jsem tam za 20 minut. Překvapení druhé: ještě tu nikdo není, ačkoli je avízovaný začátek asi za deset minut. A pak se najednou kostel zaplňuje během asi pěti minut.

Zkoušku vede Anki Spåberg, která se svým manželem Magnusem vede jeden z výborných švédských gospel sborů jménem Joybells (čti jojbels :) Anki je profesionál, ale přiznám se, že mi trochu schází humor Hanse Christiana a Švédové sice všechno umí, ale u zpívání prostě stojí jako kdyby se báli, že když se pohnou, bude to bolet. Mezitím doráží i "danska gruppen", neboli dánská sekce - dvanáct lidí z Copenhagen Gospel Voices a Colin Vassell z Londýna. Tahle skupinka tady ještě způsobí nejeden rozruch. Máme například bojový pokřik, pořád se fotografujeme, při zpívání tleskáme a vůbec si myslím, že něco takového Gävle asi zatím nezažilo. V sobotu ráno máme ještě zkoušku s Anki. Ukazuje se, že v sopránovém partu byla v notách chyba - a ukazuje se, že mít všechno naučené přesně do poslední noty tak, že to člověk zazpívá i o půlnoci nemusí být vždycky výhoda. Postup as - f - d - es, to vše v dvoučárkované oktávě začíná být zásadní problém. Nakonec se to holkám povedlo a tak poněkud uklidněni očekáváme věcí příštích.

Richard Smallwood

Právě dorazil na první zkoušku s námi. Tak především je mnohem menší, světlejší, plešatější a starší než jak vypadá na fotkách. A nic nám neodpustí. Poprvé si blahořečím, že jsem se nevykašlala na přípravu stylem "ono to nějak dopadne". "Proč tam zpíváte to cis, když tam má být d?" Zapomeňte na "to nevadí, že je to trochu falešně, ono se to srovná". "Proč jste nenastoupili, když jsem Vám ukázal?"

Pravda je, že Smallwoodovy skladby jsou na pomezí gospelu a vážné hudby a chyby je můžou dost zničit. Mají vlastně všechny pevnou strukturu a systém, kdy se nic neděje, když se sbor zapomene, prostě se jen zopakuje mezihra, tady nefunguje. Krize dnešního dne má ovšem teprve přijít… pamatujete na postup as - f -d - es? Tak přes veškerou snahu se našlo pár jedinců, kteří ho poněkud nezvládli. Smallwood to s námi zkouší poprvé, podruhé, potřetí. Místo as tam je g, h, všechno možný. Všichni ostatní trneme, když se k místu blížíme. Co tam bude tentokrát? Pak Smallwood praví: Víte, lidí, kteří to zpívají špatně, je tu jen pár, a já teď zjistím, kdo to je. "Dobrý vtip", myslíme si my všichni ostatní. "Tak jo, postaví se Vás deset a zpívejte." On ty lidi v tom dvousetčlenném sboru opravdu odhalil. Šíří se pěkná panika, ale i tohle utrpení stálo za to. Ale, přátelé, važte si toho, jak laskavé učitele Vám vozím na workshopy já :)

A protože teď už musím jít dělat něco jiného, pokračování si přečtěte příště.

Alenka

[ O nás] [ Akce] [ Radio] [ Fotky] [ Workshop] [ Na dřeň] [ Sbory] [ Hudba] [ Vývoj] [ Texty] [ Odkazy] [ Kontakt] [ Kniha] [ Novinky] [ Ikonky] [

Informovat o novinkách